Možná si říkáte, proč je potřeba nastavovat hranice ve výchově dětí? Pro malé dítě je život v našem světě něco nového a velkého. Často je pro něj obtížné se v něm zorientovat. V této chvíli jsme tady my, rodiče, abychom mu dodali potřebnou jistotu a ukázali, co je správné a co ne. Hranice ve výchově pomáhají dítěti uvědomit si nejen své potřeby, ale i potřeby ostatních. Je dobré je nastavovat individuálně a dle věku dítěte.
Co je to vlastně hranice ve výchově?
„Hranice je pomyslná čára mezi mnou (např. rodičem) a druhým člověkem (např. dítětem), která ovlivňuje míru ovlivňování mezi námi dvěma.“ – Akademie rodičovství
Každé dítě, ať malé nebo větší, si potřebuje vyzkoušet, co se stane, když něco udělá, a jak na to rodič zareaguje.
Příklad: Dítě schválně hází jídlo na zem, i když ví, že to rodič nechce. Rodič se může rozhodnout reagovat různě:
- Nevhodná reakce: „Přestaň s tím hned! Proč jsi tak zlobivý?“ (Dítě se může cítit ponížené nebo nepochopené.)
- Vhodnější reakce: „Vidím, že tě baví házet jídlo na zem, ale jídlo patří na talíř. Pokud nechceš jíst, můžeme oběd ukončit.“ (Dítě chápe, co je špatně, a rodič stanovuje jasnou hranici bez zbytečného hněvu.)
Kdy začít hranice nastavovat?
Každý, ať už vědomě či nevědomě, si začíná nastavovat vlastní hranice již od útlého věku. Jakmile se dítě začne pohybovat samostatně, přibývá zákazů i konfliktů: “To nesmíš, to se nedělá, pozor, tohle je nebezpečné…”. S tím přichází jedna z nejtěžších rodičovských zkoušek a to je důslednost. Důslednost znamená, že rodič jedná podle předem stanovených pravidel a neustupuje ze strachu z dětského odporu.
Příklad: Dítě se rozběhne k silnici, aniž by se rozhlédlo. Místo pouhého křiku „Stůj!“, rodič může využít tento moment k učení:
- Zastavit dítě a říct: „U silnice se vždy zastavíme a rozhlédneme. Nejprve se podíváme doleva, doprava a znovu doleva.“
- Vytvořit pravidlo: „Držíme se za ruku, když přecházíme ulici.“
- Nechat dítě trénovat: Při dalším přechodu nechat dítě samo říct, kdy je bezpečné přejít.
Jak hranice správně nastavit?
Nastavit hranice v sociálních interakcích a dbát na jejich dodržování, může být těžké. První nasnadě je cesta zakazování. U něj ale pravděpodobně zjistíte, že v mnohých případech nikam nevede. Jistě si ale brzy všimnete, že vás vaše dítě často napodobuje. Zkuste toho využít.
Varianta zákazu („nesmíš, nedělej, nesahej“)
Tato varianta vytyčování si hranic je velice častá. Pokud ji zvolíme, měli bychom krom zakazování také vysvětlovat, proč si nepřejeme, aby dítě danou věc dělalo. Proč nesahat na horkou troubu? Proč dítě nesmí vstoupit do silnice bez rozhlédnutí? To všechno jsou otázky, které je nutné zodpovědět.
Příklad: Dítě sahá na rozpálený sporák. Místo pouhého „Nesahej na to!“ je lepší říct: „Sporák je horký a mohl by tě popálit. Když se vaří, držíme se dál, abychom se nepopálili.“
Varianta napodobování
Napodobování je mezi rodiči stále oblíbenější metodou nastavování hranic. Samotné napodobování mají v sobě ale zakořeněné všechny děti. Čištění zubů půjde lépe, když si je vyčistíte spolu. A pokud u jídla proměníte ubrus v abstraktní umělecké dílo, ani vaše dítě pravděpodobně nebude jíst ukázněně.
Příklad: Rodič chce, aby dítě uklízelo hračky. Místo příkazu „Ukliď si to!“ může říct:
„Podívej, já uklízím autíčka do krabice. Pojďme to udělat spolu!“ (Dítě vidí, co se očekává, a učí se přirozenou cestou.)
Pro běžný chod a jako prevence konfliktních situací, se tedy hodí spíše napodobování. Nezapomeňte proto ve vhodných situacích respektovat také hranice svého dítěte! Když už se ocitnete v situaci, která by mohla být kritická a snažíte se vyhnout třeba úrazu, pravděpodobně bude příhodnější zákaz. Nezapomeňte být důslední a vysvětlete, k čemu tento zákaz slouží a co by se mohlo stát, kdyby nebyl respektován.Děti totiž nerady dodržují pravidla, která jim nedávají smysl.
Příklad na závěr: Pokud rodič jednou dovolí dítěti jíst u televize, i když je běžně pravidlem jíst u stolu, dítě se bude příště dožadovat stejné výjimky. Pokud chce rodič pravidlo udržet, měl by říct: „Dnes jíme u stolu jako vždy. Televizi si můžeme pustit až po jídle.“
Nastavování hranic je klíčovým prvkem ke zodpovědnosti, empatii a zdravému sebevědomí. Víme, že rodiče ne vždy mohou být se svými dětmi 24/7, a proto je důležité, aby i osoby, které děti hlídají, respektovaly nastavená pravidla. Naše zkušené chůvy se řídí principy respektující výchovy a dbají na to, aby děti měly jasné a srozumitelné hranice i v době, kdy s nimi nejste. Hledáte spolehlivé hlídání? Rádi vám pomůžeme! Kontaktujte nás pro více informací.
Nezapomeňte nás také sledovat na našich sociálních sitích, Facebooku a Instagramu.
